Oficiální stránky Rašovic
e-mailNapsat mail autorovi

Aktualizace: 28.04.2009
Spuštěno: 01.09.2005

Autor stránek neručí za aktuálnost informací zde uvedených.

Houbaření

Úvod

Na východ od Rašovic (cca 1-2 km) se rozkládá Budský les. Název dostal od hájovny Budy, která se nachází na jeho okraji na straně k Rašovicím. V jeho hlubinách u potůčků, v mechu, pod borůvčím nebo na okraji v močálech a v trávě rostou rozmanité druhy hub. O nich a o jejich možném zpracování je tato sekce, kterou pro Vás připravil Matěj Sobota.

Druhy rašovických hub

Muchomůrky

  1. Muchomůrka zelená:
    Tato houba je smrtelně jedovatá. Obsahuje víc než 20 různých jedovatých sloučenin. Šance na přežití závisí na množství snědených hub a tudíž na množství požitého jedu. 50 gramů čerstvých hub už může být je smrtelná dávka. Lékařská pomoc je bezpodmínečně nutná!
  2. Muchomůrka červená:
    Je sice jedovatá, ale každý houbař, který má rád přírodu, ji samozřejmě nechá na místě už pro její pěkný vzhled. Po požití nedochází k úmrtí, nicméně může způsobit těžké onemocnění.
  3. Muchomůrka tygrovaná:
    Je jedovatá. Je možno ji zaměnit s Muchomůrkou šedivkou nebo Muchomůrkou růžovkou. Pokud si však dobře povšimneme šedivých, případně růžovohnědých zbytků plachetky a prohlédneme si bázi je záměna vyloučena.
  4. Muchomůrka růžovka:
    Znalci ji oceňují nejen proto, že začíná růst brzy, je i velmi chutnou jedlou houbou, lidově nazývanou masák. Po dlouhotrvajícím vlhkém počasí může dostat nepříjemnou zemitou pachuť. Nemá se požívat za syrova. V literatuře často najdeme odkaz na nepravou růžovku, údajně jedovatou. Její existence a výskyt jsou však nejasné. Muchomůrka růžovka je co do barvy klobouku a celkového vzhledu dosti proměnlivá. Nejdůležitějšími charakteristickými znaky jsou červenající dužnina a hladká hlízovitá báze. Často je zaměňována za muchomůrku tygrovanou, která má nerýhovaný prsten, dále za muchomůrku červenou, která má pod pokožkou klobouku žlutou zónu a pás bradavek na hlíze, za muchomůrku šedivku, která je pod pokožkou našedlá. Začátečníci by měli být rozhodně obezřelí.
  5. Muchomůrka šedivka:
    Je jedlá, za syrova však jedovatá, při tepelném zpracování chutná často pořád zemitě. Protože nebezpečí záměny je značené, měli bychom se jí při sebemenších pochybách vyhnout. Mohla by být zaměněna za muchomůrku růžovku, jejíž dužnina, třeň a klobouk mají červenavé, masitě červené barvy, za muchomůrku tygrovanou, která však má pravidelné, bílé zbytky plachetky na klobouku. Rýhování na klobouku není spolehlivým určujícím znakem.
Muchomůrka červená
Muchomůrka červená
Muchomůrka červená
Muchomůrka červená
Muchomůrka růžovka
Muchomůrka růžovka
Muchomůrka tygrovaná
Muchomůrka tygrovaná

Pošvatky

  1. Pošvatka obecná:
    Je jedlá, ale pro svou křehkost není mezi houbaři zvlášť oblíbená. Pošvatky se celkovou plachetkou podobají muchomůrce jízlivé a zelené, dají se však poznat podle báze třeně. Okraj klobouku je navíc výrazně radiálně rýhovaný. Pošvatky nemají prsten a jen vzácně mají zbytky plachetky na klobouku.
  2. Pošvatka ryšavá:
    Je jedlá, ale pro svou křehkost se příliš nehodí ke sběru.

Bedly

  1. Bedla vysoká:
    Patří k výtečným jedlým houbám. Mladé houby je lépe netrhat, jsou málo vydatné.
  2. Bedla červenající:
    Jedlá. Mykologové rozeznávají 12 druhů Bedel, z nichž některé nejsou ještě dostatečně prozkoumané a vyskytují se velmi vzácně.

Žampiony

  1. Žampion zápašný:
    Způsobuje žaludeční potíže a je nutno jej zařadit k houbám jedovatým. Nejlépe uděláme, budeme-li se vyhýbat všem žampionům, které se barví žlutě a páchnou po karbolu. Existuje deset druhů a variet, i když některé z nich nejsou jedovaté.
  2. Žampiony Maškův, polní, ovčí, hlízkatý, lesomilný, lesní, Langeův:
    Všechny tyto druhy žampionů jsou jedlé, některé i výborné.

Špičky

  1. Špička obecná:
    Patří k velmi oblíbeným jedlým houbám, zejména i proto, že ji nacházíme už časně zjara.
  2. Špičky listová, Bulliardova, česneková, cibulová:
    Tyto houby jsou buď nejedlé, popř. možné použít jako koření do houbových směsí, avšak ne každý je snáší.

Holubinky

  1. Holubinka vrhavka:
    Je jedovatá stejně jako jejích několik variet.
  2. Holubinka mandlová:
    Má latinský název „vesca“ což znamená jedlá. Toto jméno má právem – je to chutná jedlá houba, která se dá použít v kuchyni jak samostatně, tak do směsí s jinými houbami.
  3. Holubinky dívčí, jahodová, révová, zlatá, sličná, namodralá, celokrajná, smrdutá, hlínožlutá, žlučová, Quéletova:
    Tyto houby jsou vesměs považovány za typické „prašivky“ přes to, že některé z nich jsou jedlé. Jedovaté ale nejsou.
Holubinka hlínožlutá
Holubinka hlínožlutá
Holubinka namodralá
Holubinka namodralá
Šafránka červenožlutá
Šafránka červenožlutá
Špička obecná
Špička obecná

Ryzce

  1. Ryzce plstnatý, peprný, kravský, ďubkovaný, ryšavý, šeredný, smrkový:
    Někteří houbaři tyto ryzce požívají i navzdory jejich palčivosti. V některých zemích si jej však dokonce cení, protože prý svou palčivost ztrácí grilováním, smažením nebo prudkým opečením. Bývají silně nahořklé, pravděpodobně jsou některé lehce jedovaté. Ryzec šeredný dokonce působí žaludeční a střevní potíže spojené se zvracením.
  2. Ryzce pravý, syrovinka, černohlávek:
    Ryzec pravý má delikátní chuť, je velmi oblíbený. Syrovinka je oblíbená jedlá houba, dnes bychom ji však už měli chránit. Ryzec černohlávek je též jedlá houba.

Čechratky

  1. Čechratka podvinutá:
    Dlouho tato houba platila za jedlou. Syrová nebo nedostatečně provařená však může způsobit těžké otravy. Při pravidelném požívání může v těle dojít k alergickým reakcím, které mohou vést až ke smrti.
  2. Čechratka černohuňatá:
    Pro úpravu v kuchyni nepřipadá tato houba prakticky v úvahu. Poživatelnou se totiž stává až po dlouhém vaření. Pokud se na ní nepodíváme zespodu je téměř jisté, že ji budeme pokládat za nějakého hřiba.

Hřiby

  1. Hřib žlučník, kříšť, medotrpký:
    Jsou to nepoživatelné houby pro svou velice hořkou chuť. Jediná houba dokáže dokonale zkazit celé jídlo. Vyloučit se nedají ani žaludeční a střevní potíže. V mládí je možno si ho splést s nějakým pravým hřibem. Avšak při chuťové zkoušce je záměna vyloučena.
  2. Hřib smrkový, borový, dubový:
    Jedná se o pravé výborné hřiby.
  3. Hřib královský:
    Je to jedlá houba, avšak pro svou vzácnost by měla být chráněna.
  4. Hřib satan:
    Je jedovatý a působí těžké žaludeční a střevní potíže.
  5. Hřib koloděj:
    Je jedlý, ale obsahuje však termolabilní jedovaté látky, které se zničí vařením nebo smažením. Též se nedoporučuje současně požívání alkoholu.
  6. Hřib kovář:
    Dobrá jedlá houba, známá pod jménem „modrák“.
  7. Hřib žlutomasý:
    Jedlá houba, známá pod jménem „babka“.
  8. Hřib hnědý:
    Jedlá houba, známá pod jmény jako např. „podhřib“ nebo „suchohřib“.
  9. Hřib peprný:
    Občas se užívá jako koření, jinak stěží použitelný.
  10. Hřib strakoš:
    Je jedlý, ale není pokládán za zvlášť chutný narozdíl od pravých hřibů.
Hřib hnědý
Hřib hnědý
Hřib borový
Hřib borový
Hřib strakoš
Hřib strakoš
Hřib žlučník
Hřib žlučník

Klouzci

  1. Klouzci obecný, sličný, zrnitý, limbový, kravský, bílý:
    Všechny tyto druhy klouzků jsou jedlé, některé výborné. Klouzek limbový je už však vzácný.

Křemenáče

  1. Křemenáče osikový, březový:
    Všechny křemenáče jsou výborné.

Kozáci

  1. Kozáci březový, habrový:
    Jsou to výborné, jedlé houby.
Hřib smrkový
Hřib smrkový
Hřib černohnědý
Hřib černohnědý
Klouzek sličný
Klouzek sličný
Kozák březový
Kozák březový

Ostatní houby, které okolo Rašovic často nacházíme

  1. Krásnorůžek lepkavý:
    Neměli bychom tuto houbu používat k přípravě jídel, i když je jedlá. Je totiž tuhá a jen těžko stravitelná. Podobně vypadající kuřátka jsou některé jedlá, jiná však nepoživatelná nebo jedovatá.
  2. Pýchavka obecná:
    Mladé houby jsou jedlé.
  3. Šafránka červenožlutá:
    Je jedlá, ale není příliš chutná, nahořkle svíravou chutí spíše houbové jídlo znehodnotí. Podobně jako blízce příbuzná Šafránka ozdobná se hodí ještě do octa.
  4. Pestřec obecný:
    Je lehce jedovatý. Mladé exempláře však přesto někteří houbaři sbírají a používají jako koření. Měli bychom se takového počínání raději vyhnout, neboť požití houby může způsobit nepříjemné zažívací potíže.
  5. Hadovka smrdutá:
    Je nepoživatelná. Stále znovu se však setkáme s houbaři, kteří vyhrabávají mladé vajíčkovité plodnice, rozříznou je a jedí syrový vnitřek nebo je zbaví slizovitého povrchu, nakrájí na plátky a pak požívají. Tyto praktiky se zřejmě tradují z pověr minulých století – tvar houby podněcuje lidskou fantazii.
  6. Ucho Jidášovo:
    Dobrá jedlá houba rostoucí na černém bezu. Latinský název má „Hirneola auricula-judae“, což znamená Jidášovo ucho. Jidá Iškariotský se totiž prý oběsil na černém bezu.
  7. Troudnatec pásovaný:
    Patří mezi chorošovité houby. Dužnina je tuhá, později měkce dřevnatá, bělavá, pak dřevově žlutavá a světle okrová. Za čerstva má význačný pach, který lze těžko k něčemu přirovnat, ale při určité zkušenosti lze podle něho houby poznat.
Troudnatec pásovaný
Troudnatec pásovaný
Šťavnatka kuželovitá
Šťavnatka kuželovitá
Pýchavka obecná
Pýchavka obecná
Pýchavka ježatá
Pýchavka ježatá

Copyright © 2005–2014 voj-tech